25.6.2009 vyrážíme směr Dolní Dvořiště s plánem na zdolání legendární feraty Königsjodler na vrchol hory Hochkönig. Počasí nám moc nepřeje, neboť v předchozím týdnu sněžilo v celém Rakousku a dešťové přeháňky ještě doznívají, rozsáhlé povodně jsou nejen v Rakousku, i v Čechách. Naše optimistická interpretace předpovědi počasí spolu s argumentem „na horách povodeň nebude“ nakonec rozhodla. Na silnici před Kaplicí míjíme jednu „kurve“ (rozuměj zatáčku) za druhou a při průjezdu potokem, který se řine přes silnici odpadává kus z nové Octavie (stará projela bez úhony...) Oprava chladiče nafty, který jsme chtěli původně ukopnout aby nezacláněl při jízdě se protahuje na tři hodiny, takže do plánovaného místa ubytování dorážíme o půlnoci. Kemp v Bischofshofenu má už zavřenou závoru, stejně jako druhý v Sankt Johannu, kde nakonec stavíme stany na podmáčené trávě. V obou kempech se závora zavírá okolo desáté večerní...

Klettersteig Königsjodler - Hochkönig:
Ráno vypadá počasí celkem stabilně, vyrážíme tedy směr Hochkönig. Z parkoviště Dientner Sattel šlapeme do kopce a po traverzu pokračujeme na chatu Erichhütte. Po cestě pozor na nevinná roztomilá hříbátka, jsou to svině podlý...Od chaty už následuje výšlap pod věž Granlspitz, cesta je často pod sněhem, na posledním úseku si nevšímáme žebříků a absolvujeme kurz volného lezení na mixu. Nástup na feratu je bez okolků přímo na hřeben první věže. V jednu hodinu odpoledne nemáme času nazbyt, v pět odpoledne má obsluha chaty Matrashaus opustit stanoviště a představa vymrzlého winteraumu nás žene kupředu. Občas se ukáže vrchol Hochkönigu a dává tušit, že tohle nebude zadarmo. Na feratě jsme naprosto sami, později se dovídáme, že tudy poslední týden nikdo nešel kvůli vydatné sněhové pokrývce, která je i na srázech mezi jednotlivými věžemi. Poslední věž feraty je až do poslední chvíle schována za vrcholem Kematstein, její existence nás tedy mírně irituje i vzhledem k prudké přeháňce, která tou dobou podporuje zvyšování hladiny adrenalinu všech zúčastněných. Obsluha chaty naštěstí nikam nesestupuje, neboť tradiční sestupová cesta suťovištěm vedle feraty je taktéž pod sněhem. Na planině u ledovce leží půl metru až metr těžkého sněhu, kterým je nutné se dosoukat přes úbočí sousedního vrcholu na chatu Matrashaus. To nám zabírá necelou hodinu a v sedm jsme na chatě jako na koni.
Sestup z Hochkönigu není žádná legrace, máme volbu mezi feratou Königsjodler a pěší cestou okolo celého pohoří, která podle mapy vypadá tak na 17 km zpět na parkoviště. Volíme tedy sestupovou cestu podél hlavního hřebene pohoří, cesta je to opravdu nádherná, a opravdu dlouhá...Z vesnice Arthurhaus už jezdí každou hodinu autobus, my však vyrážíme pěšky a ve dvou třetinách cesty na parkoviště nás autobus poklidně míjí. V dešti usedáme do aut a nabíráme směr Bischofshofen do kempu ležícího na břehu rozvodněné řeky Salzach. Je to další z unikátních pohodových kempů, který si píšeme na seznam, večerní idylku kazí jen další dešťová přeháňka.

Leadership klettersteig – Predigstuhl, Bad Goisern:
Třetí den je už opravdu hnusně, plánujeme tedy „rychlovku“ Leadership klettersteig na vrcholu Predikstuhl nad Bad Goisernem. Cesta k feratě je dost prudká, odbočka z okružní cesty se snadno přehlédne, což činí dvě účastnice zájezdu a mizí v dáli. Po půlhodině funění nastupujeme na feratu za mírného děště, připadáme si jako gorily v mlze neb není vidět vůbec nic...Vyhlídka je nejsilnější stránkou této feraty, ačkoli sama o sobě je na svou omezenou délku velmi členitá a zajímavá. Ve střední partii je vedle feraty natažen lanový žebřík a lanová dráha kamsi za roh, v dešti ale radši nepokoušíme štěstí...Na vrcholu zíráme do mlhy a představujeme si slibovaná unikátní panoramata :-( Z vrcholu se dá sejít zpět na okružní cestu, úspěšný den završuje Wienersnitzel jak sloní ucho.